ABC horolezecké výbavy

ABC horolezecké výbavy.

Účelem tohoto stručného článku je seznámit laického zájemce se základními termíny horolezecké výbavy.

Lana -  lana dělíme na lana statická a dynamická. Statická jsou tvrdá s pevnou délkou a nulovou průtažností a jsou vhodná pro slaňování, jeskyňaření, výškové práce atd. Nejsou vhodná pro dynamické zatížení, čímž bývá obvykle zachycení pádu. Při použití statického lana pro případ dynamického jištění hrozí smrtelné nebezpečí, protože takové lano není schopné absorbovat část kinetické energie, kterou v takovém případě musí absorbovat lidská kostra.

Pro horolezeckou činnost se tedy používají tzv. dynamická lana, která se dále dělí na:

• Lana jednoduchá – určená pro lezení ve skalách nebo na umělých stěnách. K dostání jsou v délkách od 25-70 metrů a jejich průměr je obvykle 10-12 mm.
• Lana poloviční – jsou určená pro ledovcové túry v jednom prameni  nebo pro lezení v horách ve dvou pramenech. Tato lana jsou tenčí než lana  jednoduchá, ale silnější než lana dvojitá. Jejich průměry se pohybují do 8,9 mm
• Lana dvojitá – jsou nejtenčí lana určená pro horolezectví a špičková provedení dosahují průměru pod 8 mm. Používají se jako dva prameny současně, nejčastěji při jištění.

Úvazky – sedáky

Z hlediska rozdělení rozeznáváme tři typy úvazků celotělový, sedací a hrudní.

• Sedací úvazek je složený z opasku, nohaviček a oka, které obě předchozí části spojuje. Nosné části jsou opasek a oko, nohavičky ani materiálová poutka po stranách nejsou dimenzována na větší zatížení. Existují i odlehčené varianty – expediční, skialpinistické, stejně jako polstrované úvazky pro dlouhodobé visení na laně. Opravdu bezpečný je sedací úvazek pouze v kombinaci s hrudním úvazem, protože v případě pádu vzniká nebezpečí, že se lezec může přetočit hlavou dolů.
• Hrudní úvaz je pouze smyčka, která slouží ke stabilizaci lezce při pádu či visu na laně. Samostatné použití hrudního úvazu je nebezpečné, protože v případě dlouhodobého visu na laně hrozí zaškrcení tepen zásobujících horní končetiny a z toho plynoucí trvalé zdravotní poškození.
• Celotělové úvazky jsou kombinací obou výše uvedených a používají se především pro výuku a lezení dětí a mládeže.

Karabina je jistící kovový segment určený pro spojení jistícího bodu a lana. Karabiny lze dělit podle tvaru (hruškové a ve tvaru D), zámku (klasické a drátové) a zajištění zámku (s pojistkou a bez pojistky). Zajištění je na karabinách řešeno různými systémy. Nejčastější je klasický šroubovaný uzávěr, Twist lock – s točivým segmentem, u kterého lze otevřít karabinu teprve po vytočení pojišťovacího segmentu. Po uvolení se karabina sama zaaretuje. Na každé karabině by mělo být uveden údaj o pevnosti v podélném směru (obvykle 21 kN), v příčném směru (přes zámek – 7 kN) a při otevřeném zámku (7kN).

Názvy některých speciálních karabin:

• Majlonky – ocelové karabiny s pevným zámkem, která je po osazení zafixována a nejde otevřít. Používá se osazení slaňovacích bodů.
• HMS karabiny pro jištění polovičním lodním uzlem
• Expresky – dvě karabiny spojené prodlužovací smyčkou, které se používají při skalním lezení.

Jistítka a slaňovátka

 Jedná se o pomůcky pro prvolezce a většina z nich se používá i pro slaňování.

• Slaňovací osma – určená jak pro slaňování, tak pro jištění.
• Kyblík – jednoduchá destička se dvěma otvory, kterými se provléká jedno nebo dvě lana. Vhodná pro lezení ve skalách i na horách, lze s ní i slaňovat. Je to lepší řešení než slaňovací osma. Sofistikovanější modifikace kyblíku díky zavedení spodního oka a tvarové modifikaci. Tímto řešením lze jistit i druholezce shora neboť se jedná o samoblokovací mechanismus. Na trhu jsou je najdete pod různými názvy výrobců: Shuttle (Singing Rock), Reverso (Petzl), Piu (cassin), Reflex (Raveltik), ATC Guid (black Diamond) a dlaší.
• HMS karabina. V tomto případě se jedná o způsob jištění doporučovaný metodikou UIAA. Je to i nejlevnější způsob, protože potřebujte pouze jednu karabinu HMS.
• Gigri, shunt  - složitější pomůcka používaná při lezení lezců s rozdílnou hmotností. Výhodou je samočinná blokace, nevýhodou složitější obsluha a vyšší cena.

Skoby a kruhy

• Kruhy – fixní jištění speciálně instalované na pískovcích. Jsou osazovány při prvovýstupu.
• Borháky – vrtané skoby používané při tvorbě nebo dojištění cesty. Opět se jedná o fixní jištění uepvněné pomocí cementového lepidla.
• Nýty – expanzivní skoby, která se vkládá do předem vyhloubeného otvoru. Je umístěna v expanzivním pouzdře, které se zašroubováním  v otvoru roztáhne Oko ke kterému se připevní karabina se musí našroubovat dodatečně. Jedná se o fixní jištšní.
• Skoby – destruktivní jistící pomůcka, kterou lze vyjíat a opakovaně používat. Obvykle to provádí druholezec. Z hlediska materiálu se dělí na kalené a měkké.

Z hlediska použítí se skoby dělí na:

• Vertikální skoby – oko i nůž v jené rovině. Jsou nejskladnější, nejlevnější, ale nejméně bezpečné
• Horizontální skoby -oko pootočeno vzhledem k noži o 90 stupňů – při zatížení dochází ke krutu nože a v důsleku toho skoby lépe drží.
• Skoba s okem vytočeným o 45 stupňů – pokus o skobu vhodnou jak pro vertikální tak horizontální spáry.
• Jedničkové skoby rurp – malé skoby do mikrotrhlin, obvykle s malou nosností
• Skoby tvaru V -  skoby pro široké spáry
• Skoby tvaru U – skoby pro široké spáry, dno nože má více otvorů do kterých lze vložit krabinu, pokud vyčnívají ze skály.
• Bongy – klínovité skoby z odlehčených materiálů s řadou předvrtaných otvorů, které slouží k uchycení karabiny
• Dřevěné klíny – kdysi používané pro jištění do širokých spár.

Vklíněnce

Jedná se o nedestruktivní horolezecké pomůcky, které se umísťují bez použití hrubé síly a lze je používat opakovaně. Vklíněnec je lichoběžníkový ořech, který se vkládá do spár a trhlin, které svým tvarem jeho umístění umožňují. Je lhostejné zda se jedná o spáru vertikální nebo horizontální. Protože skalní spáry jsou různé velikosti a tvaru existuje i velké množství vklíněnců. Nevýhodou tohoto způsobu horolezeckého jištění je, že založený vklíněnec drží pouze v jednom směru. Je tedy nutné jej zakládat ve směru předpokládaného silového působení ( např.pádu), popřípadě jej zafixovat pomocí jiné pomůcky. Zvláštní skupinou vklíněnců jsou abalaky a tricamy, což jsou v podstatě výstředníkové vklíněnce, jejichž pevnost je zajištěna až tahem. Dají se zakládat i do vodorovných spár.

Frendy (friendy)

Jsou mechanické výstředníkové vklíněnce složené s několika segmentů, které jsou ovládány lanky. Zatažením za ovládací páčku se profil friendu zúží, poté se friend vloží do skalní pukliny, ovládací páčka se povolí, výstředníky friendu se roztáhnou a vklíní se v puklině. Podle popsané  konstrukce je zřejmé, že čím víc se  tahá za nosné oko friendu, tím se výstředníky friendu víc roztahují. Čím víc se friend zatíží, tím víc drží ve spáře. Freindy se velmi snadno se zakládají, z čehož může plynout nepatřičný pocit jistoty, který bývá příčinou vypadlého frendu. Při zakládání se je třeba vyvarovat toho, aby se friend do pukliny usadil v absolutně zúženém stavu a vklínil se tam.  Aby bylo možno frend vytáhnout ze spáry ven, musí být zachována možnost jej pro vyjmutí ještě trochu zúžit. Frendy se mohou používat pro všechny typy spár a to jak vertikální tak horizontální.

Další formy jištění

Copperhead – váleček z měkkého kovu, který se ve spáře rozklepe a díky tomu v ní drží.

Skyhook – kovové ploché háky, které se používají k zavěšení do malých lišt nebo za krystaly hornin

Blokanty – jinak samosvorná jistíka se používají k rychlému přesunu po laně bez nutnosti lezení nebo při záchraně horolezce. Při pořízení blokantu je třeba dbát na to, aby zvolený typ odpovídal předepsané tloušťce lana. V případě příliš tenkého lana může docházet k prokluzování.